Trojrozměrné ultrazvukové zobrazování

Mezi základní principy trojrozměrného (3D) ultrazvukového zobrazování patří především metoda trojrozměrné geometrické kompozice, metoda výkonové konturové extrakce a metoda voxelového modelu. Základním krokem 3D ultrazvukového zobrazování je použití dvourozměrné ultrazvukové zobrazovací sondy ke shromáždění série 2D snímků v určité prostorové sekvenci a jejich uložení na 3D rekonstrukční pracovní stanici. Počítač provádí prostorové určování polohy na 2D snímcích shromážděných podle určitého pravidla a porovnává snímky. Zobrazení mezery mezi sousedními řezy 2/12 Prvky jsou doplněny a vyhlazeny tak, aby vytvořily 3D databázi, což je následné zpracování obrazu, a poté je vymezena oblast zájmu, pomocí počítače je provedena 3D rekonstrukce a rekonstruovaný 3D obraz se zobrazí na obrazovce počítače. Technologie 3D ultrazvukového zobrazování zahrnuje získávání dat, rekonstrukci trojrozměrného obrazu a zobrazení trojrozměrného obrazu. Baum a Greewood poprvé navrhli koncept 3D ultrazvuku v roce 1961, ale vývoj byl v následujících 30 letech poměrně pomalý. V posledních deseti letech, s neustálým vývojem výpočetní techniky a technologie ultrazvukového zobrazování, se technologie 3D ultrazvukového zobrazování přesunula z experimentálního výzkumu do fáze klinické aplikace [2], kterou lze rozdělit na (1) statické 3D: sběr určitý počet 2D snímků a poté vytvoření 3D skupinových snímků a následně vytvoření různých 3D zobrazení, která jsou rozdělena na 3D orgánový parenchym a 3D průtokové kanály krevních cév. (2) Dynamický